Já Ivanka (nebojte nebudu tady používat sebestředné, pohádkové "Já Ivanka, z boží vůle královna ...") pocházím z Luhačovic - moravských lázní, které jsou zasazeny v nádherné krajině mezi Slováckem a Valašskem. Je tedy zřejmé, odkud pramení obecně silné pouto k trnkám a hroznům (i v tekutém stavu), a že je mám opravdu nejraději.
Narodila jsem se 20.9.1979 ve Slavičíně. Tam si mě ještě v bříšku přivezla maminka Liduška, neboť byla přesvědčena, že by ve Zlíně porodila určitě dalšího kluka. A ona chtěla už potřetí holčičku. Naštěstí teď byla vyslyšena. Pro dobrý porod držel ze Sýrie pěsti taťka František, ale vyslal pro sicher k porodnici aspoň své zvědy - bratry Jožku a Laďu. I proto Lidku nemocniční personál zprvu podezříval z bigamie či jiné ...gamie. Strejdové v prvním roce dohlíželi nad mou správnou výchovou, ovšem stihli mezitím také proplesknout či pohladit moje sourozence Milana a Štěpku. Pak už předali žezlo Frantovi ... ať si s námi taky užije, když sadil semínka on.
Mé dětství bylo naplněné akcí, smíchem, láskou prarodičů a ostatních členů rodiny. Díky šikovnosti a přičinění mamky i taťky jsem netrpěla ani materiálním nedostatkem . Pomáhala jsem, kde jsem mohla ... do srdce bych skočila a zvlášť za dobré slovo nebo pohlazení. Měla jsem krásný vztah k babičce Poldince i dědečkovi Lojzíčkovi, který však záhy zemřel. Nicméně si dobře pamatuji na jeho v zástěře leštěná jablíčka a hašlerky, na chvíle u ponku a ve stodole u cirkulárky (byl stolářem) nebo jak se nám narodila jehňátka. Také na Poldinku, jak nás děti brala na mandelinky, obracet seno, sbírat hřiby či jaké šúlala vdolečky. Naši mi dopřáli hodně zábavy. Posílali mě na dětské tábory, na návštěvy k příbuzným, podnikli jsme spolu hodně výletů a zažili mnoho krásných okamžiků. Tančila jsem balet i folklor v Zálesí, hrála na kytaru (už nepoznám ale ani strunu), snažila jsem se vybít svou energii v atletice a gymnastice. Vzpomínám si na drobné příhody, jak jsme si cestou v zelené žabičce celá rodina prozpěvovali nebo jak jsem taťkovi napovídala dopravní značky. Pamatuji se i na svatby, rodinné oslavy, poutě a hostiny ... např. ve velkém stylu u babičky Stázinky. Každému z 13 vnoučat dala po 100,- na útratu, nechápu ty úspory dodnes. Samozřejmě mě formovala nejvíce maminka, která svou obětavostí a laskavostí vyvažovala taťkovu přísnost. Za mnohé jí vděčím a nikdy nezapomenu na její péči a podporu. Maminko moja ...
A pak jsem začala studovat. Gymnázium ve Zlíně mi dalo zabrat, ale aspoň to prospělo anglickou průpravou a vyprofilovalo moje ekonomické zaměření. Pokračovala jsem na výšce v Ostravě, kde jsem si začala zvykat na samostatnost a nezávislost. Raději než studiu jsem se však věnovala brigádám a vydělávala tak penízky na ejchuchu juchuchu. Moje profesní znalosti se tím však rozšířili také a aspoň jsem si dovedla představit, co jaké povolání s sebou přináší. Podařilo se mi pracovat v překladatelské agentuře, v cestovce coby průvodce, jako lektorka v jazykovce. Ale nesmím zapomenou na začátky, kdy jsem 4roky prodávala o víkendech zeleninu a doplňovala zboží a těsně před čerstvými 15tinami se snažila zachraňovat lidi na plovárně jako plavčík :)
Nedám dopustit na Homolu - zahrádkářskou osadu, kde máme asi od r. 1980 pozemek. Vystavili jsme tam společnými silami malou chatičku a od té doby tam rádi trávíme veškerý volný čas. Do party se k nám přidali i sousedi osadníci a musím říct, že jsme se propletli téměř rodinně. Dnes si již nedovedeme představit chvíle na Homolštejnu bez vínka, karet, povídání, grilovačky a našeho humoru.
Jistě se mnohé z mého života opomněla, ale myslím, že se k tomu ještě vrátím ... někde dál v rubrikách.